Bratře, sestro, jednou mi dali milion pět set tisíc dolarů a já na ně odmítl napsat své jméno a řekl jim, ať si je vezmou zpět. To je pravda. Přímo na pódiu v Texasu mi dali šek na dvacet pět tisíc dolarů; přišel tam člověk od majitele texaských naftových polí a řekl, že jeho matka byla uzdravena z invalidního vozíku. Prostě tam přiletěli. Řekl jsem: „Pane,“ a ten šek jsem před ním roztrhal. To je pravda. Jsem chudý člověk. Před nedávnem mi někdo nabídl: „Bratře Branhame, koupíme vám pěkný Cadillac, abyste měl čím jezdit.“ Řekl jsem: „Cadillac?“ Řekl jsem: „Já mám jezdit přes Arkansas, kde někteří ti chudí lidé sbírají bavlnu, ty chuděry matky s rukama rozpíchanýma od bodláků a ostnů z té bavlny, jak ji sbírají a táhnou pytel, polomrtvé ženskými potížemi a podobně, k snídani jedí tučnou slaninu a kukuřičný chléb, pak přijdou a dají dolar na mé shromáždění, a já si mám jezdit v Cadillacu? To ne, pane. Rozhodně ne.“ Řekl jsem: „Rozhodně ne, to nikdy neudělám!“
52-0715 – Víra v Syna Božího
Níže je výstřižek z Full Gospel Men’s Voice z března 1956 s fotografií Williama Branhama jak stojí před svým domem v Jeffersonville a přebírá klíčky od nového Cadillacu (a také pro srovnání obrázek auta, jaké by dostal v dnešní době):


Navštívil jsem hroby téměř všech zakladatelů náboženství; Mohameda a také – také hrob Buddhy a Konfucia a mnoha filosofů.
53-0405 – Jděte, povězte mým učedníkům
Buddha byl zpopelněn a nemá žádný hrob. Konfucius je pohřben v Číně a William Branham tam nikdy nebyl. Místo Mohamedova hrobu je uzavřeno pro nemuslimy, kterým za neoprávněný vstup hrozí trest smrti.
Smutným příkladem toho, že příběhy vyprávěné Williamem Branhamem byly neustále měněny, jsou jeho výpovědi o události, která se údajně odehrála ve městě Windsor v Ontariu v Kanadě.
Jeden muž přišel do modlitební řady ne proto, aby byl uzdraven, ale aby odhalil Williama Branhama jako podvodníka. Na modlitební kartě uvedl několik nemocí, kterými ve skutečnosti netrpěl. Očekával, že se William Branham během nadpřirozeného rozpoznání odkáže na domnělé nemoci uvedené na kartě, a on jej tak bude moci usvědčit ze lži.
Když se tento muž dostal do modlitební řady, William Branham u něj nerozpoznal žádnou nemoc, ale ve vidění uviděl skupinu lidí, kteří se domlouvali na tomto odhalení. Následně nemoci, které muž napsal na modlitební kartu, na něj dopadly jako trest.
William Branham tento příběh ve svých kázáních vypráví mnohokrát. Jednotlivé verze se však výrazně liší v tom, co se s tímto mužem později stalo. Zde jsou některá z jeho vyjádření:
Řekl: „Bratře Branhame, myslel jsem si, že je to jen ‚podvrh‘. Upřímně, je pro mě nějaké odpuštění?“ Našlo se.
Řekl jsem: „Nemoc, kterou jsi uvedl na této modlitební kartě, tě bude provázet po celý život.“ A je tomu tak.
Pokud vím, tento muž je dnes ve věčnosti, mrtvý.
Tento muž je dodnes upoután na lůžko.
A s křikem vyběhl z budovy. Nevím, co se s ním dělo dál.
Tento muž zemřel asi o rok později.
Už jsem o něm nikdy neslyšel, dostal jsem pouze dopis od nějakých lidí, že je ve vážném stavu.
Zemřel asi o šest měsíců později na rakovinu.
Odnesli ho ochrnutého a stále je ochrnutý.
Zemřel asi o šest týdnů později.
Zemřel asi o šest týdnů později.