Křest v řece Ohio v roce 1933: Výpovědi očitých svědků

Událost spojená se zjevením světla a hlasu během křtu u řeky Ohio v červnu 1933 je považována za potvrzení Williama Branhama jako Eliáše před druhým příchodem Krista. Podrobná analýza jeho výroků na toto téma, svědectví jiných osob a novinové články však ukazují, že obecně přijímaná verze této události se liší od skutečnosti, která se tehdy opravdu odehrála.

V letech 1950–1951 William Branham tuto událost několikrát vyprávěl, avšak ani jednou se nezmiňuje o hlasu, který měl vyslovit slova:

Jako byl Jan Křtitel poslán před mým prvním příchodem, tak tvé poselství předchází můj druhý příchod.

Zde jsou jeho výroky z těchto let:

18 Ale objevilo se to tam dole nad řekou Ohio před očima téměř deseti tisíc lidí, když jsem v srpnu křtil. To odpoledne jsem křtil asi pět set lidí. Stovky z nich stály, zatímco sbor zpíval: „Na bouřlivých březích Jordánu stojím.“ Bylo asi dvě hodiny odpoledne. Déšť nebyl už asi dva týdny.

Vzal jsem do vody svého sedmnáctého kandidáta. A když jsem se narovnal, zeptal jsem se ho, zda věří. Odpověděl, že ano. Zda činil pokání na shromáždění? Ano. Zvedl jsem ruku a řekl: „Otče, zatímco tohoto chlapce křtím vodou, kéž bys jej Ty pokřtil Duchem svatým.“

A když jsem začal, něco udělalo „fju“ [bratr Branham napodobuje zvuk – pozn. red.]. Podíval jsem se nahoru. Uslyšel jsem hlas. Řekl: „Podívej se nahoru.“ Tisíce lidí stály po celém břehu řeky Ohio naproti Louisville. Noviny o tom přinesly velký článek.

19 A když jsem se podíval – přímo z nebes, z místa asi tak velkého jako toto pódium, kde se modrá obloha vířila jako vody… ztamtud sestupovalo cosi velikého, jako hvězda, vířící, vydávající „fju“, sestupující přímo viditelně před očima. Přibližovalo se to, z dálky to vypadalo jako hvězda. Když se to přiblížilo, vypadalo to jako vířící ohnivá Světla, které sestoupilo a zastavilo se nad místem, kde jsem stál. Poté se to vrátilo přímo zpět do nebes. Vody se uklidnily.

Často jsem přemýšlel, zda to nebyl ten Anděl, který byl nad vodami (vidíte?)… u Betesdy, víte. Odešlo to…

A noviny přinesly velký článek: „Tajemná hvězda se objevuje nad kazatelem během křtu.“ A tak to pokračovalo dál.

50-0813E – Bůh se zjevuje svému lidu

Když jsem křtil stovky lidí dole u řeky Ohio na úpatí Spring Street v Jeffersonville, kde se tisíce tísnily na břehu… Přesně ve dvě hodiny odpoledne jsem křtil sedmnáctou osobu. Začal jsem se modlit a tisíce tam stály a dívaly se. A z nebes sestoupilo to zelené, vířící jako velká hvězda v dálce. Když se to přiblížilo, bylo to Světlo, Sloup ohně.

Myslím, že to bylo totéž, co vedlo děti Izraele ve dnech před Mojžíšem. A dnes je to v Církvi. Je to tady dnes večer – ten stejný Sloup ohně.

56 Když mi to řekl, řekl: „Jako Mojžíš dostal dva znaky k potvrzení své služby, tak i tobě budou dány dva znaky. A skrze tyto znaky lidé uvěří.“ A tady to je. Věřím, že je to ten stejný Anděl smlouvy.

A On sestoupil, když tam stály stovky a stovky lidí – lidé omdlévali, padali a podobně. Noviny přinesly velký článek: „Mystická hvězda se objevuje nad kazatelem ve dvě hodiny odpoledne během křtu.“ A tak se to stalo.

Přátelé, vzpamatujte se. Ta hodina přišla. Bylo tu hodně „hraní si na náboženství“. Hodně hraní si na církev. Ale přišla hodina, kdy Bůh volá svůj lid. To je pravda. A potvrzuje to znameními a divy. A to je ono.

A tady je to napsané. Každý si to může přečíst. Je to zde kdykoli a pro kohokoli. Podívejte se na to.

50-0820E – Věříte, že to mohu učinit?

Asi před dvanácti lety jsem křtil svou první skupinu po jednom ze svých probuzeneckých shromáždění v Jeffersonville ve státě Indiana, kde jsem tehdy žil – vlastně tam, kde mám domov. A stál jsem tam na břehu řeky Ohio, kde byli shromážděni. A když jsem křtil… bylo to kolem druhé hodiny večer v červnu. A sedmnáctý kandidát, kterého jsem křtil ve vodách řeky Ohio poblíž Spring Street – slyšel jsem, jako by něco promluvilo, a cítil jsem, jak mě něco uchopilo. A podíval jsem se nahoru. A tehdy z nebe sestupoval ten vír – na místo, kde jsem stál.

Deník Courier Journal Newspaper o tom přinesl článek s názvem „Mystická hvězda se objevuje nad místním baptistickým pastorem během křtu v řece“. Nevěděli, co to je. A, myslím, až deset tisíc lidí vidělo, jak to sestupuje tam, kde jsem stál, a pak se to vrátilo do nebes. Sestoupilo to přímo tam, kde jsem stál, a vrátilo se zpět do nebe. No… Mnozí se mě ptali, co to znamenalo. A já jsem odpovídal: „Nevím.“

51-0505 – Mé poslání

48 Ale pamatuji si doby, kdy celé zástupy tisíců – jednou deset tisíc lidí – viděly, jak On sestoupil přesně ve dvě hodiny odpoledne a stál tam, kde jsem byl, a noviny o tom všude psaly.

51-0509 – Svědectví

Knihy Prorok navštěvuje Jižní Afriku, Muž poslaný od Boha a brožura Ježíš Kristus tentýž včera, dnes i navěky se rovněž zmiňují o světle během křtu, avšak neříkají nic o hlasu. V knize Muž poslaný od Boha se však objevuje velmi podobné proroctví tomu, které William Branham později spojuje s křtem u řeky Ohio.

Druhou památnou událostí bylo poselství přinesené v Duchu a poté vyložené, které se nás hluboce dotklo. Znělo téměř totožně jako dvě další poselství na dvou různých shromážděních bratra Branhama. Bylo to tedy dokonalé svědectví pravosti této pomazané služby. Toto poselství bylo přineseno s takovou mocí, že se nám zdálo nadpozemské. Jeho podstatou byla slova, že jako Jan Křtitel předcházel první příchod Ježíše, tak Pán posílá tohoto evangelistu – a také jiné jemu podobné – aby získávali lidi a připravovali je na Jeho druhý příchod. O několik měsíců později jsme slyšeli totéž poselství znovu, pronesené na velkém shromáždění bratra Branhama v Tulse v Oklahomě. Poselství bylo přineseno sestrou Annou Schraderovou, kterou jsme si později velmi vážili. Tato slova se hluboce dotkla našich srdcí.

   Muž poslaný od Boha

Sám William Branham považoval Annu Schraderovou za osobu s darem proroctví. V 50. a 60. letech byla díky svým charismatickým darům známou osobností v letničních kruzích. Z časopisu Voice Of Healing se lze dozvědět o její roli v uzdravovacích kampaních. (William Branham byl tehdy šéfredaktorem tohoto časopisu; až do roku 1952.)

Toto velké probuzení [Branhamova kampaň v New Life Tabernacle], které trvalo od 25. 11. do 4. 12., bylo předcházeno desetidenními přípravnými shromážděními, při nichž byla sestra Anna Morehead Schraderová, mocně pomazaná prorokyně Páně, hlavní služebnicí. Sestra Schraderová měla během Branhamovy kampaně také významný podíl prostřednictvím různých darů Ducha, které skrze ni pokorně působily.

Voice of Healing (01-1950, roč. 2, č. 10)

Kolik z vás ví, že vidění vás mohou téměř zabít? Ježíš… Jedna žena se dotkla Jeho roucha a vyšla z Něho moc. Víte o tom? Tady je malá slečna Schraderová. Dnes jsem s ní tam mluvil. Divíte se, proč tam tak leží. Má dar proroctví. To je příčina.

60-1125 – Konference

William Branham se poprvé zmiňuje o hlasu v kázání Do You Now Believe (17. srpna 1952). Bylo to po vydání knihy Gordona Lindsaye, která obsahovala proroctví Anny Schraderové.

Dne 7. září 1982 Lee Vayle vypráví o svém rozhovoru se sestrou Medou Branhamovou (lze si jej poslechnout i v audiozáznamu):

„Ale,“ řekla [Meda Branhamová], „slyšela jsem slova, která řekl: ‚Jako byl Jan Křtitel poslán, aby (víte) předcházel první příchod Pána Ježíše Krista, tak tvé Poselství přijde před Druhým příchodem.‘“ A dodala: „Ale víš co, bratře Vayle, když jsem mluvila s bratrem Billem, řekla jsem mu: ‚Bille, slyšela jsem, co bylo řečeno, ale…‘“ – řekla – „Bille, byl to tvůj hlas, který to řekl.“ A řekla: „Podíval se na mě tak nějak bokem, jako by (víte)… prostě se trochu usmál a odešel.“

 Lee Vayle – 1982-09-07 – WHAT IS HIS PURPOSE?

Výpovědi Williama Branhama o této události se výrazně liší, pokud jde o počet osob přijímajících křest i o počet lidí, kteří byli tomuto dění přítomni.

Očití svědkové křtu

Úryvek analýzy této události ze stránek christiangospelchurch.org:

Tváří v tvář obvinění, že nás William Branham uvedl v omyl ohledně křtu z roku 1933, jsem okamžitě začal hledat důkazy pravdy. Osobně jsem zopakoval výzkum provedený badateli ze SearchingForVindication a prošel jsem všechny novinové články z června a července 1933 v novinách našeho regionu. Byl jsem překvapen, když jsem znovu potvrdil výsledky jejich pátrání: podařilo se mi nalézt kopie každého vydání z tohoto období a jedinými články popisujícími křest byly ty, které již dříve identifikovali.

Poté jsem se rozhodl projít všechny naše archivované materiály v církvi, abych našel další důkazy. Jako jeden z nejstarších sborů Poselství a možná také nejblíže skutečnému místu události jsme vlastnili značné množství starých brožur a záznamů. Dokonce jsme měli album s novinovými výstřižky týkajícími se důležitých událostí spojených s Poselstvím. Avšak při prohledávání všech našich archivů jsem nenašel žádné důkazy potvrzující křestní příběh Williama Branhama; místo toho jsem narazil na něco překvapivého. Měli jsme několik nahraných svědectví lidí, kteří sdíleli své zkušenosti se službou Williama Branhama. Při čtení a poslechu těchto svědectví jsem si všiml, že někteří z nich vyprávěli příběh křtu z roku 1933 zcela jinak než William Branham. Připadalo mi to pozoruhodné a rozhodl jsem se posunout své pátrání na vyšší úroveň: zeptat se starších členů, abych se pokusil poskládat jejich svědectví.

Během tohoto procesu jsem hovořil s každým člověkem v našem společenství, který znal Williama Branhama, dokud ještě žil. V souvislosti s křtem jsem se jich ptal, zda znají oční svědky křtů z roku 1933, a žádal jsem je, aby předali příběh křtu, který slyšeli od těchto svědků. Předpokládal jsem, že naleznu mnoho lidí, kteří byli svědky nebo znali oční svědky.

K mému velkému překvapení existovali kromě samotného Williama Branhama pouze tři známí skuteční oční svědkové křtu. Ze stovek lidí, o nichž William Branham tvrdil, že toho dne stáli na břehu řeky, se zdá, že do poloviny 50. let zůstali věřícími Poselství pouze tři z nich.

Přemýšlel jsem, jak je možné, že tolik stovek lidí, kteří byli svědky nadpřirozené události u řeky, mohlo po spatření tak mocné nadpřirozené manifestace opustit Poselství. Zdálo se to velmi neobvyklé.

Prvním očitým svědkem, kterého znalo mnoho lidí, byla Fannie Wilsonová. Byla obyvatelkou Jeffersonville a zemřela v 70. letech. William Branham se o ní zmínil na jednom záznamu jako o svědkyni křtu (62-1230E – Pánové, je to znamení konce?). Byla dobře známá starším členům, kteří se se mnou podělili o to, co věděli o jejím životě. Kromě toho jsme vlastnili ručně psanou kopii jejího očitého svědectví, kterou získal Raymond Jackson. Brzy jsem zjistil, že tato rukopisná výpověď byla hlavním zdrojem, o který se Raymond Jackson opíral jako o důkaz toho, co se stalo během křestní bohoslužby.

Podle všech, kteří si pamatovali její očité svědectví, a podle její vlastní rukopisné výpovědi nikdy neviděla světlo ani neslyšela hlas v den, kdy William Branham křtil v červnu 1933. Její svědectví uvádělo, že v den křtu se ozval hlasitý, děsivý zvuk, podobný hromu nebo výbuchu. Tento hlasitý hluk nastal během křestní bohoslužby.

Druhým očitým svědkem, známým starším členům, byl bratr Williama Branhama, Doc (Edgar) Branham. Syn Doca Branhama se oženil s osobou z rodiny navštěvující náš sbor a sám Doc se svou rodinou k nám pravidelně docházel až do své smrti. Našel jsem nahrávku, na které Raymond Jackson sdílí zprávu o tom, co se stalo během křestní bohoslužby podle Doca Branhama. Zároveň jsem Doccovu výpověď potvrdil u starších členů. Verze příběhu o křtu, kterou podal Doc Branham, se shodovala se svědectvím Fannie Wilsonové. Neviděl žádné světlo ani neslyšel žádný hlas, ale během křestní bohoslužby došlo k jakémusi výbušnému hluku, podobnému dynamitu.

Třetím a nejzajímavějším očitým svědkem, kterého jsme znali, byl Graham Snelling. Snelling byl jedním ze zakladatelů Branham Tabernacle a pomocným pastorem Branham Tabernacle v 50. letech, kdy William Branham začal často cestovat mimo sbor. Snelling později založil nový sbor v nedaleké Utice ve státě Indiana a zůstával v kontaktu s několika staršími členy až do své smrti v 80. letech. Podle svědectví několika starších členů Snelling na počátku 50. let konfrontoval Williama Branhama ohledně příběhu křtu. Snelling, který byl očitým svědkem křtu, byl pobouřen tím, že William Branham tento příběh před svými posluchači i ve svých knihách zveličoval. Krátce po této konfrontaci měl William Branham vidění, které naznačovalo, že se Snelling dopustil cizoložství, a Snelling i jeho rodina byli následně vyloučeni z Branham Tabernacle. (Viz svědectví Bruce Halla.)

Když jsem si postupně uvědomoval důsledky svědectví očitých svědků, náhle jsem si vzpomněl na jedno z prohlášení Williama Branhama:

Můj pastor mi řekl, řekl: „Billy, jaký sen se ti zdál? Vždyť víš, že jsi nic neviděl…“ Odpověděl jsem: „Stály tam stovky lidí, byli toho svědky.“ A oni přicházeli a říkali: „Ach, to je duševní klam.“

64-0505 – Soud

Podle vlastních slov Williama Branhama přiznal, že byl konfrontován jinými očitými svědky křtu, kteří trvali na tom, že jeho popis toho, co se stalo, byl duševním klamem.

Neexistoval ani jediný svědek toho, o čem William Branham tvrdil, že se toho dne u řeky stalo. William Branham byl jedinou osobou, která viděla světlo nebo slyšela hlas.

Byl to důvod, proč tak málo svědků křestní bohoslužby zůstalo věřícími v Poselství? Protože všichni dospěli k závěru, že si tento příběh vymyslel?

Zprávy o události v tisku

Dne 2. června 1933 byl v novinách Jeffersonville Evening News publikován následující krátký článek: 

ČTRNÁCT OBRÁCENÝCH – Čtrnáct obrácení bylo zaznamenáno během stanového shromáždění vedeného na ulicích Eight a Pratt kazatelem Williamem Branhamem.

Jeffersonville Evening News, 2. června 1933

Branhamova kaple se dodnes nachází na křižovatce ulic Eight (podélná), Penn a Pratt (příčné), přičemž samotná kaple je blíže k ulici Penn a dnešní parkoviště pod kaplí – tehdy pravděpodobně volný prostor – je blíže k ulici Pratt. Stanová shromáždění se tedy zřejmě konala na malé ploše v těsné blízkosti kaple. Podle tohoto článku se obrátilo čtrnáct osob. To je jediná informace v jakýchkoli novinách, která zmiňuje shromáždění Williama Branhama v tomto období.

Nikdy nebylo nijak potvrzeno, že by povodeň v roce 1937 zničila jakékoli archivy, v nichž by se mohly nacházet další materiály týkající se této události. Naopak, v místních archivech jsou k dispozici všechny noviny z této doby i z dřívějších let. Již tehdy se navíc praktikovalo archivování kopií stejných dokumentů na různých místech po celé zemi.

Otázky

Pokud je hlas, který měl doprovázet světlo, tak podstatnou součástí této události, proč se William Branham o hlasu vůbec nezmiňuje v letech 1947–1951 a teprve v roce 1952, kdy už byla publikována kniha Gordona Lindsaye, se náhle objevuje hlas „Jako Jan Křtitel…“?

Proč existují tak obrovské rozdíly v počtu osob přistupujících ke křtu (130–1000) a v počtu lidí stojících na břehu (500–10 000)?

Proč se navzdory nesčetným pokusům o nalezení článku „Mystické světlo se objevuje nad místním baptistickým kazatelem během křtu“ dodnes podařilo najít pouze krátkou zmínku informující o 14 obrácených osobách na evangelizaci? Místní noviny v té době popisovaly i ty nejbanálnější události (například zprávy o společenských večírcích Hope Brumbachové, včetně maškarních večírků na Halloween nebo narozeninových oslav, s uvedením pozvaných hostů a atrakcí, jako byly hry, tance, nápoje, koupání a výlety na pláž). William Branham opakoval, že tato ohromující událost obletěla celou zemi a že o ní psaly nejen místní, ale i známé noviny, jako Associated Press. Je podivné, že událost takového rozsahu není nikde dostupná, zatímco zároveň máme přístup k tuctu oznámení o soukromých večírcích Hope Branhamové. 

Závěr

Bohužel (stejně jako v mnoha jiných otázkách) se zdá, že skromná událost – křest několika desítek lidí po místních shromážděních asi sta osob, oznámený malou zprávou v místních novinách – v průběhu let v podání Williama Branhama narostla do podoby nadpřirozeného fenoménu rozšiřovaného po celé zemi. Tak závažné problémy spojené s křtem v řece Ohio v roce 1933 prostě nelze přehlédnout.

Zdroje

• christiangospelchurch.org/eyewitness-accounts-of-william-branhams-1933-baptismal-service-at-the-ohio-river
• provetheclaims.wixsite.com/home/1933-baptism-on-the-ohio-river