Chlapec ve Finsku
William Branham opakovaně vyprávěl o vzkříšení chlapce jménem Kari Holma z mrtvých po autonehodě ve finském Kuopiu. K této události došlo během prvního turné Williama Branhama po Evropě, které se konalo v roce 1950.
Skutečnost o události v časopise Voice Of Healing
Cesta evangelizační skupiny Williama Branhama do Evropy byla podrobně popsána ve zvláštním vydání časopisu Voice Of Healing. Fotokopii tohoto čísla časopisu v plném znění naleznete zde. V tomto časopise je několik svědectví různých lidí; každý z nich vypráví o zážitcích z cesty ze svého pohledu. Událost s autonehodou je popsána dvakrát.
Na straně M je vyprávění samotného Williama Branhama.
Bratr Jack Moore ho vyzvedl a odvezl k nám do auta. Viděli jsme, že je mrtvý. Podíval jsem se na malého chlapce a zdálo se mi, že ho poznávám. Pak jsem si vzpomněl, že je to ten malý chlapec, kterého jsem viděl ve vidění, bylo mu asi 8 až 10 let, měl světle hnědé vlasy a byl špatně oblečený. Přitiskl jsem ho k sobě a začal se modlit. Najednou se mu vrátil život.
Když jsme dorazili do nemocnice, s překvapením jsme zjistili, že stejné auto srazilo jiného malého chlapce a odhodilo ho přes silnici. Nevšimli jsme si ho, protože nebyl v našem zorném poli, a tak ho sebralo jiné auto a odvezlo do nemocnice. Po dvou…
William Branham, Hlas uzdravení, 1950
Na straně S o stejné události vypráví Vilho Soininen, místní pastor a jeden z organizátorů shromáždění ve Finsku.
A přesto se onoho pátečního odpoledne odehrála neuvěřitelná a strašná událost, která pro bratra Branhama a lidi, kteří se stali jejími svědky, nabyla velkého významu. Tři plná auta se vydala na nezapomenutelný výlet k nedaleké rozhledně v Puijo, která se nachází na kopci s krásným malebným výhledem. Tento výlet byl jednou z mých nejcennějších vzpomínek, protože nad námi bylo Boží požehnání. Na zpáteční cestě z Puijo pak došlo k hrozné nehodě. Auto před námi nedokázalo minout dva chlapce, kteří vběhli na vozovku přímo pod kola, načež byl jeden z nich odmrštěn na chodník a druhý asi 5 metrů daleko do pole. Jeden chlapec v bezvědomí byl odnesen do auta těsně před námi a druhý – Kari Holma – byl odnesen do našeho auta a uložen do náruče bratra Branhama a paní Isaacsonové, kteří seděli na zadním sedadle. Bratr Moore a Lindsay seděli na předních sedadlech se mnou.
Když jsme spěchali do nemocnice, zeptal jsem se prostřednictvím tlumočnice – paní Isaacsonové, jak se chlapci daří. Bratr Branham přiložil prst, aby nahmatal chlapcův puls, a odpověděl, že to vypadá, že chlapec je mrtvý, protože nemá vůbec žádný puls. Bratr Branham pak položil ruku na chlapcovo srdce a zjistil, že netluče. Dále zkontroloval chlapcovo dýchání, ale žádné dýchání nezjistil. Poté si klekl na podlahu auta a začal se modlit. Bratři Lindsay a Moore se také modlili, aby se Pán smiloval. Když jsme se blížili k nemocnici, asi po pěti nebo šesti minutách jsem se ohlédl a k mému překvapení chlapec otevřel oči. Když jsme chlapce nesli do nemocnice, začal plakat a já si uvědomil, že se stal zázrak.
Vilho Soininen, Hlas uzdravení, 1950
Svědectví pastora Soininena ve stejném duchu bylo později publikováno v knize Muž Bohem poslaný od Gordona Lindsaye.
Vyprávění o události z nahrávek
Níže jsou uvedena některá svědectví Williama Branhama z jeho kázání:
EN24 Poklekli jsme tedy a přiměli lidi, aby sklonili hlavu. Řekl jsem: “Nebeský Otče, Ty, který jsi mi to řekl, jsi pravý a živý Bůh. A vím, že tvá slova nezklamou. A prosím Tě, Pane, abys potvrdil své slovo svému služebníku. A to je ten chlapec, o němž jsi řekl, že povstane. A Proto ho, smrti, propusť na svobodu.” A chlapec vstal a křičel, skákal a běhal po celém dokola. Kolik z vás to četlo ve svých knihách? Podívejme se na vaše knihy? Kniha… Je to napsáno v knihách. Vidíte „Hlas uzdravení“. A jestli chcete přijít do mé kanceláře, jsou tam zástupci z Finska s pečetí, stáli tam a dívali se, co se děje. Aleluja. Úžasná milost, jak sladce to zní. Ani všichni démoni z propasti by to nedokázali zastavit. Tam to Bůh řekl. Ale nebyl jsem to já, kdo chlapce uzdravil. Bůh už předtím ukázal, co se má stát.
53-0607E – Svědectví24 So we knelt down, had the people to bow their heads. I said, “Heavenly Father, You Who told me this, You are a true and living God. And I know that Your Words will not fail. And there I ask You Lord, to confirm Your Word to Your servant. And this is the boy that You said shall rise. So therefore, death let him loose.” And the boy raised up screaming and jumping and running all over the place. Now, how many’s read it in your books? Let’s see your book? The book…It’s wrote in the books. You see the “Voice of Healing.” Now, if you want to come down to my office, there’s the officials of a Finland with their seal on it, was standing there watching it done. Hallelujah. Amazing grace, how sweet the sound. All demons out of torment couldn’t stop it. There God has said so. Now, I never healed the boy. God had already showed what was going to be done.
53-0607E – A Testimony
EN349 Řekl jsem: „Stůjte všichni tiše!” Stál tam starosta města… Řekl jsem: „Jestli se ten chlapec do dvou minut nepostaví na nohy, jsem falešný prorok. Můžete mě vyhnat a vyhodit z Finska”. Jistě. „Ale jestli je to tak, pak byste měli svůj život odevzdat Kristu.” „To je pravda,” řekl jsem. Souhlasí. Stáli bez hnutí.
62-1230M – Absolut349 I said, “Stand still, all of you.” The mayor of the city there. I said, “If that boy isn’t on his feet in two minutes from now, I’m a false prophet; ride, run me out of Finland.” Certainly. “But if he is, you owe your lives to Christ.” That’s right. They stood still.
62-1230M – Absolute
William Branham o této události vypráví mnohokrát v mnoha dalších kázáních.
Závěr
Při čtení vyprávění Williama Branhama a pastora Soininena v časopise Voice Of Healing a vyprávění Williama Branhama z jeho kázání si nelze nevšimnout závažného rozporu v průběhu událostí. Nejde o to, zda se událost skutečně stala, ale o to, co se stalo po události.
Sám William Branham ve svém svědectví v časopise píše, že vzali chlapce do auta a cestou do nemocnice se modlili za obnovení života. Totéž potvrzuje i pastor Soininen. Na druhou stranu William Branham ve svých kázáních opakovaně vypráví zcela jiný příběh. Tvrdí, že modlitba za obnovení života proběhla na místě nehody, že byl přítomen starosta města a že chlapec okamžitě vstal z mrtvých a začal běhat po okolí.
Odkud se bere takový rozpor? Proč sám William Branham nejprve mluvil o převozu chlapce do nemocnice a modlitbě v autě, což potvrdil i pastor Soininen, a později ve svých kázáních mluvil o tom, že chlapec po modlitbě na místě okamžitě vyskočil na nohy? Obě verze události se přece nemohly stát.
